Vítejte ve východních stepích, vítejte ve východní tundře. Vítejte v různobarevných závějích bídy, lesku, zrady i bratrství. Vítejte na slovanských teritoriích, odkud za vámi přicházejí hudebníci všemožného zaměření, schopností a umu. Čas od času by naše dychtivé hudební nitro mělo vzhlédnout od bohatého západu do nepříliš prozkoumaných, chudých, avšak třpytivých paprsků východního rozbřesku, do oblasti bohaté postsovětské oblasti, k rákosovým a rozbahněným břehům Baltského moře, tolik bohatého na třpytivý jantar, který je jen okouzlujícím předznamenáním vyzrálé hudební kreativity …

Centrum, hlavní město a jediná výrazná metropole lotyšské hrdosti – Riga – je sídlem úctyhodných učených barbarů, hordy nepoddajných vizionářů, kteří pozvedli své elektrické zbraně k obraně své mateřské vlasti. Neglected Fields jsou totiž jedni z nejuznávanějších a zároveň nejprofesionálnějších spolků pobaltských republik. Celou Rigou – přes historické věže, bohatě zdobené chrámy, nespočet náměstí až k cihelným „kirpičným“ domům a kolem rozbitých, divokými keři obrostlých, cest k chudinským polorozbořeným dřevěnkám - se nese jejich řízný death-metalový nářek.

Ačkoliv je lotyšská tlupa teprve u druhého řadového počinu, již od prvních tónů jejich dynamická nahrávka dává tušit neobvyklou, precizní a myšlenkově vyšperkovanou hudební tvorbu. Lotyšská čtveřice svými nekonvenčními postupy nadchne zejména ty, kteří nehledají typové ingredience předepsaného schematu metalové tvorby, ale pídí se po „nedisciplinovaných“ a promyšlených hudebních projevech. Na velmi dobré technické úrovni právě „Mephisto Lettonica“ nabízí neploché, výrazově bohaté a přitažlivě magické kompozice, jimž je časová hranice 45 minut až příliš těsná.

Death metal má mnoho dobrých instrumentalistů a již nějakou dobu k nim jistě patří i členové Neglected Fields. Přesná, dynamická, střednětempá sklizeň hmatníkových not se svým duchem nejvíce blíží death-metalovému krupobití, avšak jejich zřejmá uvolněnost vykresluje mnohdy i jiné metalové obrazce. Nejvýraznější elektrické výstupy se pak linou při seskupení čistě kovových ostrých tónů v mnohých sólových salvách, při nichž se vám stále hlouběji do paměti vrývá název „Neglected Fields“. Eskapády hmatníkových výstupů a vodopádů zastaví nápor na vaši hlavu až krátké procházky rozložených akordů a podzimních zvuků klávesových nástrojů. Jako temný mrak zoufalství bude vaši bezcennou duši ždímat toto klávesové pozadí. Instrumentální poryvy vás budou utápět v nevýslovném žalu, klavírní podkreslení vám na okamžik zcela změní tepovou frekvenci, syntezátorové vlny, vyplňující rozžhavená místa nahrávky, spoluvytvářejí ještě ohnivější bazén burácejícího magmatu, v jehož oslepující výhni najdete umně skryté zádumčivé melodie. Pravděpodobně by se tato nahrávka nedočkala tak pochvalné kritiky nebýt velkého-malého muže za precizně sestavenou bicí soupravou. Každá, byť i nepatrná, energie vydaná k rozezvučení bubenické aparatury, našla své právoplatné místo ve všech devíti nebojácných a prosvíceně jantarových skladbách. Právě výborné zasazení rytmiky staví nahrávku do předních pozic. Jen v nezbytně nutných, přímočaře smrtících pasážích se totiž bubeník drží striktně monotónního „předepsaného“ tempa. Jeho schopnosti, zejména kompoziční, však dosahují vyšších sfér a tak je kytarový blesk a plechově nazvučená basa strhávána kolotočem hromové zvonkohry.Pro mnohé fanoušky smrtícího kovu bude otázkou zvyku nejspíš vokál, který se nedrží starého, ortodoxního a zaběhnutého hrdelního growlu, ale dal by se svým zabarvením zařadit spíše do blackových vod děsivého veletoku.
Tato velmi zdařilá rovnováha západním velikánům by jistě bez podpory vydavatelské firmy a zejména Tommyho a Petera Tagtgrenových nenalezla svého širšího uplatnění a to by byla jistě nesmírná škoda. Je to však bezpečně jeden z varovných signálů bývalého východního bloku, který bezpochyby disponuje srovnatelnou kvalitou hráčské základny jako u nás známější germánské či vikingské pláně. A zvony v jedné z neuchopitelných skladeb již teď bijí k útoku …

Nezbývá, než nechat se unášet tímto výtvorem a přát si již brzy další dílko dvorní družiny samotného Mefista. Závěrečný verdikt?Pro „škatulkáře“ : výborně zahraný technický death metal se špetkou černého mraku a moderního metalového větru.Pro příznívce trojakordových metalových stařešin : nepochopitelná disharmonie tvarů a forem s chvilkovými zkraty metalové kolébky.Pro hudební nadšence : nespoutaný živel současné metalové scény, kompozice ryzího lidského ducha.